Obsah

Tři (a ještě jedna) zálezelské kaple

Typ: ostatní
Nepostavený kostelík (Mgr. Jan Leibl, Mgr. Martin Zubík – NPÚ ÚOP Ústí nad Labem)

V katastru obce Dolní Zálezly se kdysi nacházelo vícero kapliček, následující příspěvek seznamuje s jejich historií.

Ze tří kaplí, o jejichž existenci bezpečně víme, byla tou nejstarší výklenková  kaplička zasvěcená Panně Marii Pomocné, nacházející se kdysi někde v příbřežních polích při cestě do Prackovic. Její polohu nelze dnes přesně určit. V roce  1710 kapli postavila rodina Dubických usazená v čp. 2. V roce 1833 udělil manželům Josefovi a Magdaleně Dubickým z čp. 2 litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille povolení konat u kapličky mše. Bohužel pro místní věřící na sklonku třicátých let 19. století kapličku zcela srovnaly se zemí nakupené labské ledy (obr. 1) při jarní oblevě. S obnovou kaple se čekalo až po vyměření nové okresní silnice, k tomu se připojila v polovině 19. století stavba železnice a k postavení nové kapličky již nedošlo.

Ledy

1/ Jak hrozivým živlem se mohly ledy na Labi při oblevě stát, ukazuje snímek pořízený na zálezelském břehu proti Sebuzínu v roce 1942 (Pamětní kniha fary v Církvicích, Biskupský archiv v Litoměřicích).

Kapli se stejným zasvěcením, tedy Panně Marii Pomocné (obr. 2), postavil nad horním mlýnem čp. 71 jeho majitel Benedikt Dubický v roce 1827. Benedikt (nar. 1780) pocházel z usedlosti čp. 2, byl synem Josefa a Apolonie Dubických, a mlýn na Moravanském potoce (tehdy ještě Mlýnském – Mühlbach) vyženil, když si roku 1806 vzal za ženu o čtyři roky starší Dorotku, tehdy již dva roky ovdovělou mlynářku, vdovu po mlynáři Augustinovi Krumpholzovi. Mlýn pak přešel na jejich syna Josefa, který si roku 1836 přivedl nevěstu Franzisku Lochnerovou, mlynářskou dcerku z Habrovan. Po Josefově  brzké smrti (†1838), jsa bezdětná, se Franziska znovu provdala za lodníka Franze Kühnla. Tak neslavně skončila dvougenerační držba horního mlýna v rukou rodu Dubických. Neslavný osud čekal i samotnou kapli. Do dnešních dnů se nám dochovalo pouhé torzo obvodového zdiva na čtvercovém půdorysu. Jiří Souček, byv výtvarně nadán, publikoval v dobré víře rekonstrukci podoby kaple (obr. 3) ve spisku Obrazová rukověť obcí a církevních staveb v okrese Ústí nad Labem (1999), nicméně jde o podobu pomýlenou a na realitě neodpovídajícím půdorysu s polokruhovým závěrem. Tento Součkův výplod je pak z nedostatku jiného pramene přejímán dále. Například na informační tabulce u kaple od pana V. Málka či v publikaci o historii obce Dr. Věry Hladíkové.

Torzo kale

2/ Torzo kaple Panny Marie Pomocné při zelené turistické stezce do Dubice, pohled od východu na bývalé průčelí kaple. (Foto Martin Zubík, 2018).

 

Chybná kaple

3/ Mylná rekonstrukce podoby kapličky Panny Marie Pomocné při zelené turistické stezce z ruky Jiřího Součka (Reprodukováno z knihy J. Součka Obrazová rukověť obcí a církevních staveb v okrese Ústí nad Labem, Ústí n. L. 1999, s. 62).

Jedinou do dnešních dnů zachovanou kaplí v obci se tak stala kaple sv. Anny na návsi (obr. 4, 5), v minulosti též nazývaná Meissnerova kaple, neboť její zakladatelé pocházeli z rodiny Meissnerových z domu čp. 9, v jehož jižním štítovém průčelí se kaple také nachází. Často zmiňovaný letopočet 1780 udávaný jako rok postavení kaple je možný, nicméně jsme nedohledali z jakého zdroje pochází. Vyjdeme-li z tohoto roku jako faktu, mohl být zřizovatelem kaple Johann Meissner, který zemřel v čp. 9 ve vysokém věku 86 let roku 1806. V době stavby kaple v roce 1780 mu bylo šedesát let, přičemž tehdy donátoři často ke svým kulatinám s oblibou zakládali kříže, sochy či kaple.

Kaple náměstí

4/ Kaple sv. Anny na návsi se zvoničkou, pohled od jihovýchodu. (Foto Martin Zubík, 2018).

Kromě do dnes zachované zvoničky po pravé straně, stával v 19. století na levé straně kaple velký dřevěný kříž.

Kaple náves

5/ Kaple sv. Anny se zvoničkou v roce 1972, pohled z východu. Kromě kaple a zvoničky s původním řešením stříšky na snímku zaujme plášť s okny budovy tehdejšího Národního výboru a vrata garáže s téměř smazaným nápisem: SVOBODA DUBČEK, dozvukem roku 1968. (NPÚ ÚOP Ústí nad Labem, sbírka fotografické dokumentace).

Uvnitř kaple se nacházela do šedesátých let 20. století socha sv. Anny Samotřetí (obr. 6), představující sv. Annu držící malou Pannu Marii a malého Ježíše na rukou. Dřevěná polychromovaná skulptura, jejíž vznik odborníci kladou k roku 1500, se pro svůj historický a umělecký význam dostala do sbírek muzea Ústí nad Labem. Dnes zdobí místo nad oltáříkem jen její fotografie. Kaple je obcí udržována, opravována byla v roce 1992 a 1996, kdy dostala nová kovaná dvířka místo původních dřevěných. Z pískovcových uren na atice štítu se dochovala pouze pravá. Členitější profil římsy, patrný na starší obrazové dokumentaci je dnes zcela zjednodušen, což musíme brát jako čin ochuzující a znehodnocující, stejně jako užití perlinky a cementového lepidla k opravě fasády.

soška

6/ Soška sv. Anny Samotřetí z kaple sv. Anny na návsi těsně před restaurováním v roce 1967, kdy byla „očištěna“ od novějších doplňků. (Reprodukováno z restaurátorské zprávy Vlastimila Lachouta, Dolní Zálezly, ÚL, dřevěná polychromovaná plastika sv. Anna Samotřetí z kapličky, signatura 340/R, uložené ve sbírce restaurátorských zpráv při NPÚ ÚOP Ústí nad Labem).

 

Uvedené kaple však nebyly veškerými svatostánky v obci. Od roku 1938 sloužil mše o nedělích církvický farář Adolf Perner v mešní kapli upravené v sále hotelu Elbehof (7, 8). Během těchto mší se vybíraly peníze na stavbu zálezelského kostelíka či větší kaple (9). Tuto snahu o vlastní místní kostelík inspirovala výstavba církevních budov v Brné (kaple u zámečku, postavena 1938) a ve Vaňově (kostel dokončen 1939). Ve stavebním fondu již v roce 1938 bylo nasbíráno 30 000 korun, tyto peníze ovšem nebylo možné použít na nákup stavební parcely. Pak ale přišla válka a zdejším věřícím Němcům provedení plánované stavby překazila. Během války obecně mezi místním obyvatelstvem upadla zbožnost, v církvické farní kronice si farář stěžuje zvláště na zálezelskou mládež, která je nevychovaná až zlá. Ani po odsunu Němců s příchodem nového obyvatelstva se faráři z Církvic nepodařilo vzkřísit zbožnou aktivitu ve vsi, natož oživit myšlenku stavby kostelíčka. Na schůzi s tématem „Mešní kaple v Zálezlech, zjištění zájmů a nadějných okolností“ svolanou na 18. 7. 1948 do sálu hotelu Slávie se kromě důstojného pána nedostavil nikdo. Tudíž k obnovení předválečných nedělních bohoslužeb nedošlo.

místnost kostel v hotelu Labe

7/ Nazdobený sál hotelu Elbehof (Labský dvůr) v Zálezlech přichystaný pro mši asi v roce 1938 (Pamětní kniha fary v Církvicích, Biskupský archiv v Litoměřicích).

 

Pohled a oltář

8/ Pohled na oltář v mešní kapli-sále hotelu Elbehof asi v roce 1938 (Pamětní kniha fary v Církvicích, Biskupský archiv v Litoměřicích).

 

zálezelský kostel

 

9/ Model kostelíka pro Dolní Zálezly z roku 1938, ke snímku si farář poznamenal „futurický kostel zálezelský“. (Pamětní kniha fary v Církvicích, Biskupský archiv v Litoměřicích).

 


Příloha

Vytvořeno: 7. 1. 2021
Poslední aktualizace: 11. 4. 2023 11:29
Autor: Správce Webu